ROLNICKÁ USEDLOST čp. 19
(popis objektu)
Jde o dvoustrannou zástavbu, chlév stojí jako samostatná budova paralelně s obytným domem. Za vstupem do domu stojí zděná komora. Vstup do humna je volný, neoplocený, i když původně zde stál nízký dřevěný plůtek. V zahradě byla umístěna stodola, která je odstraněna v nezjistitelné době.
Orientace obytného domu je štítová, okna jizby směřují k jihu a jedno okno k východu. Komora se vstupem z jižní strany stojí v pozadí vedle vjezdu do dvora u obytného domu.
Půdorys obydlí je tříprostorový, chlévového typu. Ve vstupní, křížově průchozí síni se nachází vydělená uzavřená černá kuchyně, dveře do jizby umístěné po levé straně, po pravé straně leží komora, původně chlév pro krávy. Na obytný dům navazuje krytý vjezd. Společná střecha kryje celé toto jednotraktové stavení.
Stavebním materiálem je hliněná, nepálená cihla, spojovaná hliněnou maltou. Stropy ve všech místnostech a podlaha v jizbě jsou dřevěné. Zdi z nepálených cihel (vepřovic) nesou trámové stropy s viditelným záklopem.
Krov nad stavením byl vybudován jako hambálkový, přebudovaný v letech padesátých. Po poškození původní krovové soustavy, v níž byly jako krokve použity kuláče z místních porostů, došlo v roce 2006 k částečné výměně za trámy ze smrkového dřeva. Tyto jsou pevnější než trámy původní, dobře tesařsky opracované. Tlustý hliněný omaz stropu zůstal zachován.
Střecha má sedlovou formu, je kryta původní betonovou krytinou, která vystřídala již v první polovině 20. století původní slaměné došky. Široký komín, spočívající na dřevěném mandrholci v kuchyni nad otevřeným ohništěm, je široce otevřený až do jeho nadstřešní části, kde se kónicky zužuje směrem k nadstřeší. Nad střechou je vyzděný z pálených cihel, zatím se nepodařilo prozkoumat jeho konstrukci a materiál. Může jít o pletivo omazané hliněnou směsí nebo o deskovou či zděnou konstrukci.
Celá obytná budova je omazána hliněnou mazanicí a bíle vápnem olíčená s podrovnávkou provedenou v šmolkově modré barvě. Podrovnávky bývaly v modré, kobaltově zelené i hnědočervené barvě – terakota. Okenní otvory jsou vyplněny malými okénky se subtilními dělícími příčlemi. Také kolem oken existovalo původně široké šmolkově modré orámování. Nátěr okenních rámů je hnědý. Dveře do domu nízké, dřevěné, tmavohnědé až do černé, dělené na dvě poloviny, z nichž horní je z desek kosočtvercově složených, dolní kompozice kladení desek je klasová. K výtvarným prvkům patří okno kuchyně zhotovené ze skla v rámcích z olova podle vzoru včelího plástu.
Stavba pochází z konce 18. století a díky velké konzervativnosti rodiny se její podstata s výjimkou krytiny výrazněji nezměnila do smrti původního majitele pana Dudy. Teprve další majitelé začali s drobnými úpravami, péči o objekt věnovali velmi malý čas a pozornost, takže došlo k vážným statickým a dalším poruchám.
Zahrada (humno) je rozlehlé, za chlévem se rozkládá na poměrně prudké stráni zatravněná zahrada s několika ovocnými stromy a keři. Součástí humna je otevřený přístřešek – nově vybudovaná kolna.
Úprava před domem spočívá pouze v zatravnění a vybudování cestičky k domu.
Interiér
Obydlí bylo vybudováno jako tříprostorové se síní, jizbou a komorou. Síň je průchozí a prostranná. V její zadní polovině se nachází černá kuchyně oddělená od vlastní síně krátkou stěnou. V černé kuchyni je dosud zachováno ohniště s dvěma čelustěmi, jednou do pece a druhou do kamen. Při něm stojí lavice.
Do jizby se vchází nízkými dveřmi ze síně. V rohu je postaven stůl, lavice a židle. Původně zde byla postel a truhla, súsek provedený šindelovou technikou. Tuto situaci dokládá zaměření objektu s detaily, které bylo provedeno Antonínem Kuriálem (později Prof. Ing. Arch.) v roce 1942. V uvedené dokumentaci jsou rovněž zaznamenána kachlová kamna a těleso pece. Pec byla vytápěna z kuchyně. Kamna byla vandaly zbořena po smrti původního majitele A. Dudy. O osudu kachlí světlehnědé barvy není žádných zpráv. Interiér, který byl v dezolátním stavu, Obecní úřad v Kaňovicích následně po získání domu opravil a vybavil jednoduchou formou, aby mohl sloužit kulturním aktivitám.
Podlaha je provedena z desek, strop trámový s vročením domu. Stěny olíčeny vápnem. Členěná šestidílná dřevěná okna jsou tři, dvě ve štítové stěně, jedno je prolomeno směrem do ulice. Síň má hliněnou dusanou podlahu, stejně jako komora. Ta je přízemní. Původně sloužila k ukládání obilí, mouky a potravin, byly v ní umístěny truhly a šteláře, v současné době je upravena k výstavním účelům. Není vyloučeno, že původně sloužil třetí prostor domu jako chlév a teprve později byl vybudován rozměrnější samostatný chlév ve dvoře. Strop je trámový.
Zanedbaný a výrazně poškozený dům i ostatní části usedlosti s výjimkou komory byl péčí Obecního úřadu v Kaňovicích památkově obnoven podle projektu Ing. Arch. Edity Vlčkové. K jeho obnově byly využity tradiční technologické postupy svěřené odborným firmám. Zvláštní pozornost při této obnově byla věnována rekonstrukci chléva, jehož stav byl havarijní. Byly obnoveny hliněné stěny, postaven nový krov a položena střešní krytina z pálené tašky. Dům není obydlený. Jako majetek obce Kaňovice je užívaný k výchovným, expozičním a kulturně – společenským účelům. Další fáze obnovy souvisí s finančním krytím plánovaných prací. Celá usedlost, dům, chlév a komora jsou prohlášeny kulturní památkou.
Hospodářské stavby
Stodola je zbořená, stála v sadu (humně) za domem.
Výraznou hospodářskou stavbou je chlév a stáj pro koně, prakticky znovu postavená z hliněných cihel a pokrytá původně doškovou střechou. Před rekonstrukcí byl stav této budovy v rozkladu. Střecha zborcená a strop propadený.
Chlév je po rekonstrukci užíván k předvádění různých rukodělných tradičních technik (pletení košů, výroba březových metel…).
Samostatná patrová komora s dvojí funkcí představuje skromné obydlí výměnkáře.
Přízemí je dvojdílné a v tomto minimálním prostoru bylo dokonce umístěno ohniště „kútek“ a jizba. Horní část komory přístupná zvenčí po schůdkách na pavláčku byla užívána jako zásobárna. Úprava komory k obytným a úložním funkcím je mimořádný jev, většina komor v obci měla pouze spížní charakter.
Budova komory je vystavěna z nepáleného zdiva. Původní došková, valbová střecha byla vyměněna za sedlovou s prkenným štítem a taškovou krytinou.
Autorka textu Věra Kovářů
Zdroj: publikace Kaňovice, okres Zlín – 650 let – 1362 – 2012,
Jiří Mikel, Marta Holbová, Irena Voštová, vydavatel Atelier IM Luhačovice,
rok vydání 2012, ISBN: 978-80-85948-76-9
Prohlédněte si více fotek:
